Ve vesmíru

Šestá kniha – Vrstva ticha

Během cesty na Fomalhiwu se vynoří jistý drobný problém.

Hrozivý stín Zelené lastury visel na hlavním displeji, zdánlivě nehybný, pořád v bezpečné vzdálenosti. Ale Lucas se nedíval na obraz, nýbrž na čísla na liště. Rychlost. Zrychlení. Absolutní vzdálenost. Svůj pilotní průkaz možná v životě nevyužil, ale natolik dobře tomu rozuměl, aby ho z toho pohledu mrazilo v zádech. Když náměr zůstává konstantní, lodě jsou na kolizním kurzu.

S nejvyšším možným zrychlením se Zelená lastura řítí přímo k nim.

Lucasi! Naléhavý hlas mu promluvil v hlavě, jako by šeptal těsně za uchem. Zatáhni zástěnu. Dostaň se dolů. Musíme ji zastavit, spolu, okamžitě, teď!

Lucas ztuhl. Zastavit?! ujišťoval se nevěřícně.

Ona na nás zaútočí, Lucasi. Je pětkrát větší. Má lepší štíty, lepší zbraně. Musíme v mentálním souboji ochromit její vědomí, ještě než se dostane na dostřel. Jsi argia~lu. Potřebuju tvoji pomoc.

Lucasovy oči zabloudily k Aš~šádovi, zabořenému ve vedlejším křesle. Fomalhiwan seděl nehybně, uvolněně, s rukama dokonale symetricky složenýma na opěrkách, splývající na vlnách hlubokých nádechů... připravený v další vteřině i sám sklouznout tam dolů. Ale podíval se na něj. V jeho zelenohnědých očích probleskly obavy a úpěnlivá naléhavost. Rychle, Lucasi! Nemáme čas. Nahlas neřekl vůbec nic, – ani v jeho tváři se nic nepohnulo! – ale v další vteřině pohled odvrátil a jeho ruka na opěrce se posunula. Prsty přejely po klávesnici a zvolily spánek. Křeslo se odsunulo ke stěně, opěradlo se sklopilo a jeho anatomický tvar se vyrovnal do hladké plochy lůžka. Vzápětí ze stropu sjela zvukotěsná stěna a oddělila je od hlavní místnosti.

Lidé v celé jejich řadě se překvapeně obrátili tím směrem. Dokonce i poručík Lowell se otočil a nevěřícně zíral na spuštěnou zástěnu. Samozřejmě, nic jim do toho nebylo; Aš~šád tu žádné oficiální povinnosti neměl, takže to byla čistě jeho soukromá věc, jestli se rozhodne uprostřed vesmírné bitvy zavřít krám a jít se trochu prospat; ale mysleli si o tom svoje. A Lucas si bohužel dovedl představit úplně přesně, co bude následovat dál. Z těch lidí kolem nikdo nemá ani ponětí, co argia~lu potřebuje k práci a jak nebezpečné je pro něj jakékoliv vyrušení, ovšem reklamu s padajícím vlakem viděli a pochopili; čili za pár minut se poručík Lowell zvedne, přijde k Aš~šádovi, vytáhne jeho roletu, zatřese mu ramenem a začne ho žádat o pomoc. Lucas v duchu zaúpěl. Fomalhiwan se svou totální neprozíravostí na takový scénář zjevně vůbec nepomyslel; a teď měl stejný problém jako šnek na francouzském stole... nebo jako příslovečný pštros, kterému se do písku vejde jenom hlava.

Koneckonců, Lucas měl ten problém taky. A žádný čas uspořádat tiskovou konferenci, kde by to všem důkladně vysvětlil.

Rozhlédl se. Fiona Fergussonová...?! Bleskově zvažoval míru možné důvěry a pravděpodobných rizik, ale jak už to na světě chodí, ideálních podmínek se stejně nedočká. Obrátil se k ní a vzal ji za ruku. "Fiono. Aš~šád se do toho vloží. Psychotronickými prostředky zastaví tu loď."

Zírala na něj. Lucas čekal na kýžený záblesk porozumění; a sotva se ho dočkal, chvatně pokračoval, aby jí nedal příležitost na cokoliv se ptát.

"Když se někdo pokusí vytrhnout ho z transu, tak ho tím zabije. Poslouchej mě dobře. Nikdo nesmí zvednout zástěnu. Musíš ji uhájit za každou cenu. Všechno je na dobré cestě, ale argia~lu potřebuje absolutní klid. Vysvětli jim to. Nebo je vlastnoručně uškrť, kdyby se sápali po tlačítkách!" Dobře věděl, že kdyby zvolil civilnější tón a mírnější přirovnání, na ni by to nezabralo. Fiona Fergussonová potřebuje mít Poslání.

Rozechvěle kývla. "Rozumím."

Lucas ji pustil. "Obě dvě zástěny – jeho i moji," dodal a udeřil do klávesnice na opěrce. Opěradlo mu pod zády povolilo. Teď se i jeho křeslo přesunulo ke stěně. Zástěna sjela, jako když spadne gilotina, a odsekla od Lucasova pohledu Fionin omráčený obličej.

Lucas dopadl na lehátko a prudce se nadechl. Adrenalin mu bouřil v žilách a měnil krev v ohnivou řeku; Rë Akkütlix, jak v takové chvíli dosáhnout klidu a odpoutání? Ale sotva zavřel oči a začal si přeříkávat první formuli, jeho tělo se náhle poddalo. Nezadržitelně se propadalo do žádoucího stavu ochromení. Teď Lucas pochopil, proč bylo nutné tohle do omrzení opakovat; a byl zatraceně vděčný za to, že to tak poctivě dělal. Byl dole během několika vteřin. Tělo dole, vědomí nahoře. Ve vesmíru.

Prostorem zasvištěl zelenavý chvost; spršky jisker, zčeřená voda.

 

Pozor! Ukázky mohou zkazit překvapení!

Zde se nacházejí ukázky ze všech šesti knih ságy. Byly vybrány tak, aby pokud možno neprozrazovaly důležité informace z hlavní linie – čili pocházejí buď ze samého začátku té které knihy (tj. obsahují úvodní situaci), nebo se týkají vedlejších postav a událostí. Přesto se ale z ukázek z dalších dílů dá odhadnout, jaké bylo rozuzlení dílů předchozích. Proto radíme všem, kteří si nechtějí nechat zkazit překvapení, aby se dívali jen na ukázky z nejbližšího dalšího dílu (poznají se podle barvy: první díl, druhý díl, třetí díl, čtvrtý díl, pátý díl, šestý díl. Těm, kteří čtou knihy kvůli kráse jazyka nebo hloubce myšlenek (či z jiných podivných důvodů) a je jim vcelku jedno, jak dopadnou (a také těm, kteří mají ve zvyku stejně se hned podívat na konec, aby věděli, která z postav přežije), samozřejmě nic nehrozí a mohou si to rovnou přečíst všechno.