Zelená lastura

Čtvrtá kniha – Vidění

Přílet poslední Lodě s d-alfskými kolonisty rozehrává drama úplně jiného druhu, než by většina Pozemšťanů dokázala předvídat.

Fiona Fergussonová se mezitím prodírala mlhou urrümaë. Osvícení zatím nedosáhla, takže musela chodit do práce. Ano, tady máme Skutečnost; tu pravou realitu každodenního života, říkala si suše, zatímco kráčela chodbou v budově Rady k velkému konferenčnímu sálu; tohle je ten hmotný svět, o kterém se mluví v össenských veršovánkách z mých snů: ospalá nuda státní instituce, kolektivní bezmocnost a davy příživníků! Bylo ovšem zjevné, že zrovna ona s tím nic nenadělá, a tak si uhladila kostým a účes do reprezentativní podoby, nasadila úsměv a otevřela dveře.

Obrovská telestěna byla plná hvězd – a sál truchlivě prázdný. Obraz vesmíru přenášely i některé zpravodajské kanály, ale mediantů, kteří tu čekali na přílet páté a poslední Lodě s kolonisty, se zdaleka nesešlo tolik jako u té první. Zájem o D-alfu upadá. Fiona proklouzla do čela a posadila se na pódium vedle svých dvou kolegů z Rady, socioložky Barkerové a Stephensona z tiskového oddělení, kteří to tu před hodinou zahájili a hájili ještě teď. Stephenson si vzal mikrofon a představil ji. Dávno už tu měla být, aby odpovídala na rutinní dotazy ohledně statutu a občanství kolonistů a vysvětlovala zádrhele všemožných právních vztahů, které v souvislosti s nimi vzniknou. Jenže tahle problematika se za poslední tři měsíce omílala tolikrát, že Fiona žádný velký zájem nečekala. Tiše odtikávající minuty jí dávaly za pravdu. Slova se zase ujala Bakerová, která koordinovala integraci předchozích skupin D-alfanů na Deimosu II, a rozvlekle rozebírala problémy s adaptací... ale nikdo tu ani nepředstíral, že ji se zájmem poslouchá. Fiona zaujala elegantní pózu, nasadila oduševnělý výraz a rezignovaně sledovala, jak se medianti poflakují po sále. Žádná známá tvář. Úspěšný mediant se pozná podle toho, že neutrácí za jídlo, protože ho pořád někam zvou. Tihle ovšem úspěšní nejsou. Musí se spokojit s oschlými chlebíčky, na kterých Stafford šetří. Fioně bylo jasné už teď, že tady se žádných brilantních názorů a vášnivých diskusí nedočká.

Náhle v prořídlé skupince zahlédla – Össeany.

Byli dva, nějaké děvče a postarší muž ve slunečních brýlích, na pohled neškodní. A přesto jí zatrnulo. Tohle má být co? Šeptem se vyptala Dina Stephensona. Prý jsou to oficiální pozorovatelé, které sem jménem Církve vyslala sama velekněžka Maëwënë. Proč se obtěžovali? Proč sem dnes Maëwënë poslala své lidi, když to u předchozích příletů neudělala? To byla zásadní otázka; ovšem na ni už Dino odpověď neznal.

Fiona nervózně přejížděla nehty po lemu sukně. Z nějakého důvodu chtějí Össeané sledovat rutinní výstup Lodi přímo tady, u zdroje, místo aby se spokojili se zprávou přefiltrovanou Medianetem. Co si od toho slibují? Nebo je to záminka a mají v Radě nějaký jiný úkol? Nepochybovala, že Stafford ihned někoho z techniků pověřil, aby ze Sloňáků nespustil kameru a směrový mikrofon, případně oči; ale zrovna tak věděla, že to je asi tak všechno, co s tím dá dělat. Össeany není možné jen tak vykázat. Drží se tu jako plíseň ve sprše. Had Hildebrandt to říkal rovnou.

Její myšlenky neodvratně zabředly do bažiny össenských tajemství, které měla ona sama na stole. Tlačilo to jako kamínek v botě. Pronásledovalo ji to v posledních dnech pěkně úporně. Čerstvý dluh, který vůči Hildebrandtovi měla... a který se zatím neodhodlala splatit. Informace, kterou mu nedala... přestože on jí dal jiných na oplátku dost.

Ona a Lucas Hildebrandt rozhodně nebyli přátelé, i když pracovali ve stejné instituci a na stejné chodbě. A přesto se v posledních týdnech dvakrát stalo, že Hildebrandt sám od sebe zaklepal na dveře její kanceláře a šel jí něco říct. Poprvé ji jenom varoval; přeložil jí össenské znaky, které viděla ve svých věšteckých snech, a udělal jí přednášku o fundamentalismu, lidských obětech, össenském náboženství a zakázané planetě Tlix, to celé s přihlédnutím k nebezpečnosti aurigiánské hereze. Vyzískala tak tři kompromitující texty, které jí Hildebrandt doporučoval pro jistotu roztrhat, spálit a sníst: vyprávěnku o hmyzích bytostech Sgenech, žalozpěv za mrtvou Loď, a nakonec truchlivé přemítání o tom, že všechno na světě je jen mámení. Vlastně o tom nechtěla nic vědět. V té době se zrovna rozhodla přehodnotit svůj voyeurský zájem o össenské náboženství a nahradit ho okázalou vyhýbavostí; a to poslední, o co stála, byly morbidní podrobnosti rituálních vražd. Jenže pak na vlastní oči uviděla člověka ovládaného Sgenem; a už si nemohla namlouvat, že legendy o Iotě Aurigae jsou jenom básnická licence, i když össenská Církev přesně tohle tvrdí.

Össeané nejsou jenom pomýlení. Össeané nepokrytě lžou.

Načež za ní přišel Lucas Hildebrandt znovu. Dal jí vizitku össenské velekněžky a chtěl, aby Fiona skrze sny odhalila össenské plány. Brala to jako otázku osobní cti, že dokáže ten kus papíru využít jako volt a ve snech získat informace o tom, kdy a jak se Hildebrandtův osud a Maëwëniny záměry proťaly. Jenže sen byl horší, než čekala. Už týden se marně odhodlávala Hildebrandtovi zavolat a tu strašnou věc mu říct. Je to dost obtížně sdělitelné. Tedy, jaksi – špatně se o tom mluví. Nedovedla si představit, jak mu bude jen tak s úsměvem vykládat... že mu Össeané zavraždili otce.

Fiona si povzdechla. Össenský stařík a děvče, kteří právě postávali u stolku s občerstvením a srkali erární minerálku, nevypadali jako teroristi. Ale copak se u mimozemšťanů dá spoléhat na pozemské dojmy? Velekněžka Maëwënë, pro kterou tihle dva pracují, kdysi vykonala tu popravu vlastní rukou. Zavraždila profesora Hildebrandta kvůli Tlix. Kvůli Sgenům. Kvůli aurigiánské herezi. Jak potom člověk nemá být z Össeanů nervózní?!

Össenská dívka náhle zvedla hlavu a upřeně se zadívala Fioniným směrem. Oči měla ukryté za slunečními brýlemi, takže trëighrü se nemohlo ustavit; ale i tak to bylo nepříjemně osobní. Fiona poposedla a odvrátila se. Z rozpaků se podívala na netlog, a pak zase do sálu. Snažila se odvést myšlenky. Vleče se to. Kde vězí ta Loď?

Někteří medianti se snažili tvářit zainteresovaně a trpělivě. Někteří ani ne. Štvalo je to všechny svorně, že mají trčet tady, zatímco kdekoliv jinde se odehrávají věci mnohem méně předvídatelné. Světlovlasý mladík z ProxiMedia II, rozvalující se v hledišti tři metry od ní, to řešil radikálně. Položil si nohy na další židli, zavřel oči a docela obyčejně usnul.

A vtom se dočkali.

Přes telestěnu přeběhl pás modravých jisker. Medianti zpozorněli, chvatně vecpali do žgrání zbytek nakousnutých chlebíčků a stáhli si sluchátka na uši. Rozsvítily se LEDky na záznamových zařízeních. Všeobecné pozdvižení vzbudilo mladíka z Proxi. Shodil nohy ze židle, protřel si oči a zainteresovaný výraz se mu zase vrátil. Na telestěně to jiskřilo čím dál víc. Podle staleté tradice zazněly tóny ze Strausse.

"... a právě nastává chvíle, kdy se uzavírá jedna z nejtemnějších kapitol pozemského vesmírného výzkumu," dolehl k Fioně zvučný hlas reportérky, která pro svou domovskou stanici s profesionálním nadšením komentovala přímý přenos. "Össenská Loď Zelená lastura je poslední z plavidel, které během uplynulých týdnů převážely do Sluneční soustavy kolonisty z D-alfy. Už vidíme světelné záblesky, které bezprostředně předcházejí vynoření Lodi z mimoprostoru. D-alfané, vítejte domů!"

Přesné načasování. Ve spršce oslňujícího světla se vyloupla Loď z nicoty, zářící a skvělá, reklama na össenskou dokonalost, jak ji snímaly kamery u ústí portálu Solas v Oortově oblaku. Signál z R-A vysílače byl ve špičkové kvalitě – jasný, bez šumů, v reálném čase.

"Za okamžik Loď zažehne motory pro cestu Základním prostorem. Loď a její osmičlennou posádku pod vedením zkušeného pilota, poručíka Elswortha, teď čeká deset dní manévrování zde ve Sluneční soustavě, než se poslední tři stovky kolonistů z D-alfy připojí k ostatním, kteří se v současné době adaptují na zdejší podmínky na základně Deimos II. Stejně jako předchozí čtyři Lodi, i Zelená lastura byla pro odvoz našich spoluobčanů zapůjčena firmou Spencer ArtiSats, která sponzoruje vesmírný výzkum–"

Fiona se kousla do rtu. V tuhle chvíli režie zaručeně prostřídá nudný obraz vesmíru logem Spencerů, čímž zabije pár vteřin. Mediantka začínala být nervózní; vkládala do své řeči meandry vedlejších vět a nastavovala komentář, jak se dalo, než jí Loď přispěchá na pomoc a předvede nějaký vizuálně působivý manévr, který by mohl diváky zajímat.

Jenže Zelená lastura s režií nespolupracovala. Nehybně visela uprostřed telestěny. Dohasly poslední záblesky, které provázely přechod do Základního prostoru. A to bylo všechno. Žádná světla, žádný pohyb, žádné signály. Na Zelené lastuře nevyvěsili vlajku. Nezažehli motory. Loď jako temný stín visela na hvězdném nebi.

Fioně zatrnulo. Neměla ponětí, co to znamená; ale domýšlela si, samozřejmě. Dino Stephenson se k ní naklonil. "Fiono, zavolejte dispečink, rychle," pošeptal jí. "Nikdo jiný než my to tady asi nesleduje. Ať si to přepnou. Ať někoho seženou. Ať zjistí, co se to tam sakra děje! Já budu žvanit o poruše signálu." Sáhl po mikrofonu a obrátil se k mediantům.

V sále narůstal neklid, který ani jeho proslov neutišil. Fiona odklopila netlog a na interní síti začala shánět lidi z kosmického provozu, aby sem dotáhla někoho kompetentního, než ta smršť nastane. Zavolala Staffordovi. Zavolala dispečink. V žaludku se jí rozlévala hrůza – chladně, neodvratně, dusivě, k zalknutí. A náhle její pohled zase padl na oba Össeany.

Ti nesháněli informace. Na nic se neptali. Stáli úplně tiše, s rozpřaženýma rukama a dlaněmi obrácenými vzhůru. Viděla, jak se jim uši kroutí a křečovitě chvějí; a přinejmenším natolik mimiku Össeanů znala, aby jí došlo, že to svědčí o nesmírném pohnutí. Teprve pak si všimla, že dívce se zpod brýlí řinou slzy. Že se otřásá vzlyky.

Fiona se kousla do rtu. Jim je to jasné, uvědomila si. Žijí ve vesmíru už celá tisíciletí, v souladu s ním a s Loděmi. Vědí, CO se stalo. ŽE se to stalo. Stačí jim jediný pohled.

Proto tu byli? Něco tušili? Nebo snad ne přímo oni, nýbrž Maëwënë?!

Zavřela netlog a zvedla se. V sále stejně vypukla taková vřava, že se rozdíl mezi pódiem a hledištěm dočista stíral. Do sálu se hrnuli lidé z Rady, ke kterým se už doneslo, že s poslední Lodí se něco stalo; jak se navzájem svolávali přes netlogy, šířilo se to bez nadsázky rychlostí světla. Příchozí se překřikovali a dožadovali. Medianti se dožadovali ještě víc. Souvislostí právních se jistě začnou dožadovat taky, ale až ve druhé vlně. Fiona seběhla z pódia.