Lahvičky a amulety

Druhá kniha – Led pod kůží

Stará Ëltaühl se s tím nepáře. O duchovnu si nemyslí nic pěkného, ale právě proto se jejímu obchůdku s ezoterickým haraburdím bezvadně daří. Než dostane návštěvu...

Kamëlë pevně sevřela nůž. Řízla pomalým, rozvážným pohybem – podél, a pak ještě po stranách. Víko krabice hladce odskočilo.

"Už zase magické amulety!" ozvala se, když vytahala výplň z hedvábného papíru. "To je ta zásilka od Spolku přátel měděné virgule?"

"Jo. Vzala jsem rovnou padesát kousků, teď to letí," houkla Ëltaühl, aniž zvedla hlavu od účetního programu. "Oni zas odeberou naše myceliální reliéfy, uděláme to jako barterovej obchod. Hoď mi sem ten dodák! A jestli je mezi tím harampádím náhodou něco, co má opravdovou auru, dej to prosím tě stranou. Aby si to třeba eště někdo nekoupil."

Kamëlë vysypala amulety na stůl a přejela nad nimi dlaní. "Kdepak, ani jiskřička. Jsou falešné úplně všechny."

"Tak jich rovnou pár našoupej do krámu pod tu ceduli Ochranná gerdánská magie, buď tak laskavá."

"Proč zrovna gerdánská? Gerdánci přece absolutně nejsou pověrčiví!"

"Vypadá to líp, když máme ezoterický sračky z celýho vesmíru."

Kamëlë se uchechtla. Po tom, co zažila pod rychlodráhou, byl Ëltaühlin cynismus svým způsobem uklidňující. Koutkem mysli bouři pořád ještě vnímala. Nápor se omezoval na to jedno místo, na přesně určený bod, ale nebyl už tak silný. Nakonec se všechno usadí. Všechno přejde. Zájem, emoce, úsilí, to všechno ztratí ostří; na bolest se zapomene, potřeba přestane být tak naléhavá; a svět bude jako dřív, říkala si cestou ke dveřím, spojujícím sklad s přední částí obchodu Össenská moudrost. Ale náhle se zarazila.

Vzápětí se vrhla zpátky, hodila hrst amuletů do krabice, prosmýkla se dozadu a jediným skokem se ocitla ve výklenku za Ëltaühliným stolem.

"Co blázníš, holka?" zamumlala Prastará. Ale když se k ní otočila, už ji nespatřila.

V další vteřině se rozezněl zvonek nad vchodem.

Ëltaühl znechuceně zavrtěla hlavou a vrhla jejím směrem poslední marný pohled. Pak vstala, nasadila si brýle se stylizovanými draky, načechrala si rukávy brokátové róby a šla přivítat zákazníka.

Kamëlë se několikrát zhluboka nadechla, vmáčkla se do výklenku, jak nejdál to šlo, a pevně se opřela o stěnu. Cítila, jak se jí třesou ruce. A dokonce jí drkotaly zuby, proboha! Co že si to namlouvala?! Na bolest že se zapomene? A potřeba že přestane být – naléhavá?! Rë Akkütlix, kdyby se jen dokázala uklidnit. Napůl ji zakrývaly otevřené dveře do skladu, z dobré třetiny zase stůl, ale gleewarinská technika nenápadnosti byla v tomhle ohledu podstatně užitečnější... samozřejmě, pokud se ona ve svém stavu mysli dlouhodobě zmůže na tu špetku nutného soustředění. Znovu se nadechla. Sbírala všechnu svou vůli. Tohle se neodbude jen tak vestoje v krámě, to je jasné. Ëltaühl je dost škodolibá, aby právě jeho zatáhla sem dozadu.

Dolehly k ní hlasy. Ëltaühlin – vláčný, tajemný, prodchnutý dobře nacvičenou oduševnělostí: "To je ale vzácná návštěva! Ty málokdy zavítáš na tajemná místa, Ctihodný. Ale teď tě něco trápí, vidím to. Něco hledáš."

A jeho, přiměřeně rázný: "To rozhodně! Jak jsi to uhodla? Ty jsi majitelka obchodu?"

Kamëlë zaťala zuby. Jako na ostří nože jeho hlas balancoval mezi výsměchem a úctou... tak jako jeho duše vždycky stála na hranici mezi cynismem a zbožností, mezi skepsí a odevzdáním. Připomnělo se jí to s děsivou pronikavostí... jako řinčení klášterních zvonů, které v ledovém ránu doznívají v uších tak dlouho. Sküthë. Tërë Münd. Choulila se u zdi a polykala slzy. Náhle bolestně zatoužila podívat se mu do očí.

Lucas Hildebrandt se tomu nikdy nevyhýbal. Sluneční brýle jaktěživ nenosil. Měl svoje chyby – dokonce spoustu chyb! – ale zbabělost k nim nepatřila. Zoufale se jí zastesklo po té pevné, tiché neústupnosti, na kterou člověk vždycky narazil pod jeho nablýskanou fasádou, když trochu přitlačil. Teď byl doopravdy v úzkých, cítila to. A bude v úzkých čím dál víc. V duchu se ptala, jestli jeho zásob odhodlání bude dost.

Proč sem vlastně přišel? Jak mohl tenhle obchod vypátrat? Ale stačilo se zamyslet; ani nepotřebovala telepatii, aby jí to došlo. Tohle musí souviset s Fomalhiwanem. Lucas možná zjišťuje, jaká je na trhu s tajemnem konkurence. A na Síti narazil na Jeraldův článek.

Zašustění hedvábí, ale žádné kroky; koneckonců, Lucas měl skoro jistě měkké gerdánské střevíce, zrovna jako Ëltaühl, a ty moc hluku nenadělají. Prastará ovšem vzápětí provedla přesně to, co se od ní dalo čekat: prošla spojovacími dveřmi do skladu. "Ano, jsem majitelka. Pro obyčejné lidi obyčejná obchodnice," prohodila přes rameno konverzačním tónem. "Víš, každý by měl dostat, co si zaslouží. Povrchní lidé kousek plastu, vzácní lidé vzácnost. Jenže málokdo něco doopravdy usilovně hledá... samozřejmě, když pomineme kontroly z berňáku."

Kamëlë nevěřila svým uším. Jak mohla Prastará takhle vypadnout z role? Ale pak si uvědomila, že ta mazaná stará baba to odhadla dobře. Především ho poznala. A tím pádem taky ví, že kdyby se zrovna na něj pokusila vybalit čirou neředěnou mystiku, projela by to hned v prvním kole. On by jí neřekl vůbec nic.

Prastará se zastavila vedle stolu, obrátila se a založila si ruce na vychrtlé hrudi. "No tak, Lusi," pobídla ho. "Pojď sem na světlo, podívej se na mě a trochu zalov v paměti. My dva se přece známe."

 

Pozor! Ukázky mohou zkazit překvapení!

Zde se nacházejí ukázky ze všech šesti knih ságy. Byly vybrány tak, aby pokud možno neprozrazovaly důležité informace z hlavní linie – čili pocházejí buď ze samého začátku té které knihy (tj. obsahují úvodní situaci), nebo se týkají vedlejších postav a událostí. Přesto se ale z ukázek z dalších dílů dá odhadnout, jaké bylo rozuzlení dílů předchozích. Proto radíme všem, kteří si nechtějí nechat zkazit překvapení, aby se dívali jen na ukázky z nejbližšího dalšího dílu (poznají se podle barvy: první díl, druhý díl, třetí díl, čtvrtý díl, pátý díl, šestý díl. Těm, kteří čtou knihy kvůli kráse jazyka nebo hloubce myšlenek (či z jiných podivných důvodů) a je jim vcelku jedno, jak dopadnou (a také těm, kteří mají ve zvyku stejně se hned podívat na konec, aby věděli, která z postav přežije), samozřejmě nic nehrozí a mohou si to rovnou přečíst všechno.